Final Fantasy XVI - Recenze

Pokud jste zapálení fanoušci série Final Fantasy nebo si rádi zahrajete nějaké JRPG, jistě by vás neměl minout poslední díl, který již nese číslovku XVI. Je až k neuvěření, kam až se celá tato série posunula, a to převážně po grafické stránce. Grafika, hlavně v cut scénách, ale i mimo ně, je ve hře opravdu nádherná, svět je krásně zpracovaný a velmi často jsem měla potřebu dělat jeden obrázek za druhým. Vedle úchvatné grafiky je nutno vyzdvihnout i soundtrack, který je naprosto epický a dechberoucí.

Oproti předchozímu dílu, kde jsme měli možnost procházet se po otevřeném světě, nám tentokrát vývojáři nabídli „uzavřený“ svět s názvem Valisthea, který svou uzavřeností má opět blíže k původním dílům série. Ve hře se dá rychle cestovat do jednotlivých oblastí skrze mapu, která nám nabízí hned několik různorodých prostředí, jako je poušť či rozlehlé pláně, kde má postava větší volnost a hráč si tak může vychutnat krásné a zajímavé lokace.

Po světě Final Fantasy XVI se budete procházet s hlavní postavou, kterou je sympatický rytíř Clive Rosfield, prvorozený syn arcivévody země Rosaria. Clive nade vše miluje svého mladšího brášku Joshuu, kterého rovněž ochraňuje coby jeho osobní bodyguard. Aby to bylo zajímavější, tak Joshua se narodil jako dominant ohně, což znamená, že může povolat tzv. Eikona ohně, Phoenixe. Clive naopak takové štěstí neměl, protože byl obdařen pouze obyčejnými magickými schopnostmi. Ve světě se setkáte s mnoha dalšími Eikony, kterými jsou například Shiva, Bahamut či Titan.

Hra nám hned zezačátku nastíní, že Joshua, jakožto dominant Fénixe, je již od mala vychováván jako následník trůnu, ale vůbec o to nestojí. Byl by radši, kdyby vyvoleným byl Clive. Jedné noci, během které je naplánovaná cesta k Fénixově bráně, které se Joshua musí dle tradice účastnit, se vše zvrtne. Na scéně se objeví záhadné ohnivé monstrum Ifrit, který rozpoutá hotové peklo a dojde k obrovské tragédii. Velkou záhadou je však to, jak je možné, že se objevil další ohnivý Eikon, který může být pouze jeden. Clive se vydává za dobrodružstvím doprovázen psím společníkem Torgalem a partou přátel, aby nejen zjistil, co je záhadný Ifrit zač, ale také aby zachránil svět.

Stejně jako u předchozího dílu se soubojový systém moc nezměnil. Vývojáři už nejspíš zcela upustili od tahových soubojů, takže i ve Final Fantasy XVI se musíme smířit s akčním real-time soubojovým systémem. Nemůžu říct, že by mi tento (netahový) soubojový systém nějak vadil, naopak mi to k tomuto dílu padne jako ulitý. Hráč si může ze začátku zvolit pouze ze dvou obtížností, kdy já jsem zvolila lehčí „story mód“, abych si převážně užila příběh a také proto, že jsem nevěděla, jak obtížné jednotlivé módy budou. Nakonec byla lehčí obtížnost opravdu velmi lehká a ani u bossů jsem nezaznamenala nějakou větší výzvu. I přesto jsem si ale souboje užívala, protože ovládání a celkově soubojový systém mi vyhovoval.

Vedle klasického útoku mečem na blízko může hráč využít také zvolené ability Eikonů, kterých je ve hře hned několik. Každý Eikon má celkem pět různých skillů, které si můžeme dle svého uvážení vylepšit pomocí „Ability points“. Současně však mohou být vybráni pouze tři Eikoni a od každého pouze dvě ability, za které se dá hrát, což řadím mezi první mínus. Jako další herní nešvar byl pro mě dosti omezený inventář, zbraně a doplňky, kde nebylo moc z čeho vybírat. Postava měla pouze meč a jakési dva doplňky (prstýnky, opasky, náramky), kdy každý tento doplněk přidával nějaký bonus k útoku, obraně či HP či nějakou extra schopnost.

Pokud jste měli rádi v předchozích dílech spousty magie, tak tu zde bohužel nenajdete. Hráč má možnost hrát pouze za hlavního protagonistu Cliva a není tedy možnost přepínat mezi dalšími postavami, které jsou zrovna v partě. Tyto postavy bojují automaticky a nelze jim přiřazovat žádné akce. Někdo by toto mohl řadit mezi negativa, ale mě to vlastně ve finále ani nevadilo, protože zkombinovat real-time souboje s přepínáním postav, je podle mě komplikované a ve hře mi to přijde spíše otravné a nepohodlné. 

Celkově určitě musím vyzdvihnout příběh, úžasné a napínavé cut scény (a že jich bylo opravdu mnoho, kdy jsem z větší části hry měla spíše pocit, že se koukám na film), sympatické postavy, epický soundtrack a hlavně naprosto epické boss fighty Eikonů. Tyto velkolepé souboje byly opravdu něco neuvěřitelného, co jsem doposud ještě v žádném RPG nezažila. Každý boss fight mi téměř vyrazil dech a vždy jsem měla pocit, jako by se jednalo spíše o hratelnou cutscénu s epickým soubojem, který byl navíc doprovázen neuvěřitelnou epickou orchestrální hudbou.

Final Fantasy XVI nám také nabízí hned několik vedlejších herních úkolů či možností, jako jsou vedlejší questy, hunting board, jízda na Chocobovi či možnost pomazlit se s Clivovým psem Torgalem (což jsem prováděla každou chvíli, jelikož jsem si Torgala, jakožto vlčího společníka, absolutně zamilovala :D). Další zajímavostí je také tzv. Arete Stone, ve kterém hráč může potrénovat v aréně nebo si může opětovně přehrát nějakou část příběhu včetně cutscén a všech soubojů. Já jsem upřímně možnosti Arete Stonu využila snad jen jedenkrát či dvakrát a klidně bych ve hře tuto funkci mohla postrádat.