Resident Evil 7: Biohazard – Recenze

Resident Evil 7 vám ukáže, jak to vypadá, když se musíte snést s naprosto otřesnými příbuznými.

Hned ze začátku se vám musím k něčemu přiznat. Hororovky nemám vůbec rád. Když jsem tak dostal na zrecenzování zrovna nejnovější Resident Evil 7: Biohazard, nebyl jsem dvakrát nadšený. Okamžitě mě přepadl pocit beznaděje, že si to opravdu budu muset zahrát, dokonce to budu muset dohrát a ještě o tom napsat nějaké své dojmy. Tak jsme u toho. A vůbec to nebylo tak hrozné, jak jsem očekával, vlastně jsem si celou hru hodně užil.

Moderní rodinka?

Vaše žena Mia je již nějakou dobu služebně pryč. Během své služební cesty vám po celou dobu posílá videa, která jsou úplně normální. Když naší hlavní postavě, Ethanovi, přijde do emailové schránky poslední, velice záhadné video, rozhodne se, že ji pojede hledat. Jeho pátrání po své ženě ho přivádí do odlehlého panství, kde jak jistě tušíte, nebudete sami. Celý komplex rozlehlých budov obývá rodina Bakerových, s kterými byste rozhodně nechtěli vést sousedskou válku. Z jejich domu je dost často slyšet křik, či podobné velice „hezké“ zvuky a když se někdo rozhodne, že půjde rodinku navštívit, tak se již nejspíše nevrátí.

Když tak poprvé vkročíte do domu, záhy zjistíte, že to rozhodně nebyl dobrý nápad. Prostředí panství je celkem děsivé už samo o sobě. Takové typicky hororové chodby, pokoje, tajné tunely a další scenérie. Celkově je svět celkem reálně vymodelovaný, což jen pomáhá vcítění se do hry. Věc, která vás ale bude děsit hodně jsou zvuky. Někdo nad vámi projde a uslyšíte dupání, kolem vás budou pískat myši, bude praskat dřevo, či se jen vítr opře do stěn. Toto všechno jsou v reálném životě normální zvuky, řeknete si. Jenže když chodíte po strašidelném domě, kdy víte že v něm rozhodně nejste sami, pak vás tyto zvuky moc nepotěší.

Po celém domě mě tak sužoval pocit strachu, bál jsem se vkročit do každé místnosti, či vykouknout za jakýkoliv roh. A rozhodně to nebylo tím, že by na mě každou chvíli čekala nějaká lekací scéna. Ano, samozřejmě na vás ve hře pár takovýchto scén čeká, hra jimi ale zbytečně neplýtvá a spíš se snaží držet si patřičnou atmosféru, což se jí rozhodně daří. Ve hře jsou tak pasáže, kdy se opravdu bojíte, nebo alespoň já jsem se bál a opravdu se děsil okamžiku, kdy na mě něco vykoukne. Taktéž jsou zde ale pasáže, kdy je celkem klid a pouze běháte z místa na místo a v podstatě se nic neděje.

Vítej do rodiny, chlapče!

Během vašeho pobytu v panství vám budou vrásky na čele dělat Bakerovy. Hlava rodiny Jack se ometá s domácím nářadím, Marguerite si pak zase rozumí s brouky, pavouky a podobnou havětí a nejmladší Lucas je blázen do techniky a inženýrství. Je tak víceméně jasné, že se všem třem jednou budete muset postavit.

Hra vám tak samozřejmě dá prostředky nutné k obraně. Žádnou rozsáhlou plejádu zbraní však nečekejte. Od každého typu zbraně vám bude k ruce pouze jeden či dva modely a to je vše. Nesmí se totiž zapomínat, že žánr stále zůstává u survival hororu. Z toho také vyplývá, že je celkem dobrá rada šetřit náboji. Hra vás občas slušně zásobuje a to byly přesně chvíle, kdy jsem očekával souboj s bossem, či něco podobného. A i když už jsem si myslel, že mám nábojů dostatek, hra mě rychle vyvedla z míry. Poté byla velká škoda každé střely, která minula cíl a po zásluze jsem byl odměněn smrtí.

Mimo rodinku můžete čekat souboje i s „klasickými“ nepřáteli. Na tyto postavy narazíte celkem často a z ustrašeného Ethana se pak stává hrdinný lovec duchů. Nepřátel je ve hře víc typů, ale v podstatě na všechny platí stejná bojová taktika. S bossy to je trochu jiné, na každého totiž platí něco jiného. Hra vám ale sama neřekne, co máte na koho vyzkoušet. Musíte si na to přijít sami.

Chtělo by to větší batoh!

Ve hře samozřejmě naleznete inventář, do kterého si ukládáte věci, které nalézáte po cestě. Nejdříve věci ukládáte do kapes, poté se vám dostane i možnosti vzít si batoh. I přes to jsem ale neměl místa dostatek. Nemůžete si tak vzít úplně všechno, co kde najdete. S místem musíte hospodařit a zde vzniká jeden z mála problémů, na který jsem ve hře narazil. Pokud si totiž chcete místo uvolnit, musíte se zbavit některé z věcí. To však má jeden háček, věci si nemůžete odhodit na zem a přijít si pro ně později, jako v jiných hrách. Ne, pokud se chcete něčeho momentálně zbavit, tak to musíte natrvalo zničit. Během hry občas narazíte na pokoje, kde si můžete uložit svojí stávající pozici a taktéž si do zelené bedny odložit nepotřebné věci. Rozhodně doporučuji odkládat všechno, co nebudete momentálně potřebovat. Obsah beden se sdílí, takže si své odložené cennosti budete moci zase vyzvednout.

Pokud vám během nějakého souboje dojdou náboje, pak můžete využít poslední záchranu v podobě crafting systému. Zde si můžete pomocí jednotlivých ingrediencí, které jsou různě rozesety po herním prostředí vyrobit náboje, či lékárničky.

To vše ale zabírá místo. Ingredience, zbraně, náboje, lékárničky, či sběratelské předměty. Občas je tak potřeba se vrátit na již objevenou lokalitu a odložit si věci do truhly. Zpátky vás občas bude posílat i sama hra, když bude potřeba dořešit nějakou hádanku, či prostě budete muset projít do další části.

Videoblogy jedou!

Během své cesty můžete párkrát narazit na staré videokazety. Ty lze samozřejmě vzít a pokud je přinesete k přehrávači, přehraje se vám jejich obsah. Nečekané! Obsah kazet vám odhalí počínání lidí, kteří byli ve strašidelném domě před vámi a neskončili úplně dobře. V podstatě se jedná o vedlejší mise a způsob, jak odhalit postup hrou předem. Při přehrávání kazety se totiž retrospektivně vžijete do osoby, o které kazeta je a budete za ni hrát. Předem tak můžete odhalit postup při různých puzzlech, což se vám bude hodit a když potom budete mít hádanku před sebou na vlastní kůži, nebudete tápat.

Příběh se vám odhaluje postupně. Během celkem krátké doby zjistíte, že nic není tak, jak jste očekávali a budete se muset přizpůsobit situaci. Možná vás v jistých částech napadne rozuzlení celého příběhu, domněnky vám jsou však posléze vyvráceny a zápletka se stává ještě záhadnější. Celkově to byl hlavně hodně tajemný příběh, co mě táhlo dál a dál hrou.

Chcete infarkt? Zkuste to ve VR!

Resident Evil 7 je možné hrát jak klasicky na vaší TV, či monitoru, tak ale i s VR headsetem na hlavě. Ve virtuální realitě si můžete zahrát pouze na Ps4 s PSVR, jiné headsety prozatím kompatibilní nejsou. Pokud tak chcete prožít nezapomenutelný hororový zážitek a vždycky jste si chtěli vyzkoušet, jaké to je se opravdu vcítit do postavy z nějakého strašidelného filmu, nebo hry, pak bych rozhodně sáhl po této alternativě. Já jsem k dispozici VR neměl, možná i bohudík.

A jak to celé dopadlo?

Nebojte se, nehodlám vám vyzradit celou zápletku. Příběh mě táhl hrou kupředu a celého Residenta jsem slupnul naráz. Na konci na mě z obrazovky svítilo necelých 8 hodin herní doby s tím, že jsem se ve hře nikterak neztrácel a puzzly mi netrvaly příliš dlouho. Samozřejmě pokud bych do detailů prohledával jednotlivé úrovně, sbíral všechny předměty a více si se hrou vyhrál, herní doba by se určitě natáhla. Přestože si můžete říct, že 8 hodin není opravdu moc, příběh mi přišel takto hezky ucelený. Každopádně kdyby se hra ještě o kousek protáhla, rozhodně bych nebyl proti.

Bez mučení se přiznám, že jsem žádný z předchozích dílů této série nehrál. Nemohu tak s žádnou jinou Resident Evil hrou porovnávat. Jak jsem již psal v úvodu, hororové hry nemám moc rád, proto se raději vyvaruji i srovnávání s konkurenčními značkami. Nicméně musím říct, že Resident Evil 7: Biohazard jsem si neskutečně užil. Příběh mě na začátku vcucl a na konci zase vyplivl jako tobogán. Logické puzzly nebyly příliš obtížné a celkově dávaly smysl. Vlastně i to strašení pomocí zvuků, různých her stínů a ďábelských lekaček jsem si užil. Věc, kterou musím rozhodně pochválit je technická stránka. Hra na mém Playstationu 4 běžela bez jakéhokoliv zakopnutí a během hraní jsem nenarazil na žádný bug, či glitch. Věc, kterou hra však mistrně zvládá je atmosféra starého, rozvrzaného panství, kde by se napětí dalo krájet. Pro co nejlepší zážitek rozhodně doporučuji sluchátka a pokud máte srdíčko jako zvon, tak můžete zkusit si zahrát i ve VR.

Recenzovaná verze: PS4

Profilový obrázok používateľa: Vojtěch Sahula

Vojtěch Sahula

Nejdůležitější věc na hře? Příběh! Jooo, příběhové hry mám rád. Jsem velký fanoušek Playstation exkluzivit a hrdý majitel Ps4.
Profilový obrázok používateľa: Vojtěch Sahula
You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Napíš komentár

Musíš byť prihlásený pre napísanie komentára.