Dishonored: The Brigmore Witches DLC – Recenze

19 augusta, 2013 DF

Závěrečný přídavek do jedné z nejlepších her posledních let. Povedl se, či čarodějnicím někdo snědl všechen perník?

Poté, co série Thief od legendárního vývojářského studia Looking Glass definitivně určila vývoj a směr novodobého žánru stealth, předznamenaný System Shockem, by asi nikdo jen tak nečekal, že se od stejných tvůrců dočkáme ještě jednoho pokračování a sklapne nám. Je sice pravda, že i třetí díl Deadly Shadows z roku 2004, odehrávající se ovšem v režii jiného studia a mírně personálně obměněné vývojářské sestavy, sérii citlivě inovoval, aniž by nějakým způsobem kolidoval s jejími základními stavebními kameny, jenže pak se zlodějíček Garrett na dlouhé roky odmlčel a jestli se vrátí v plné síle, to si zatím netroufá odhadovat snad nikdo.

V žánru stealth tak zela obrovská díra, avšak fanoušci tak dlouho a neoblomně dávali najevo svou chuť na další toulky stíny se snahou zůstat nepozorován, až se šance chopilo vývojářské studio Arkane, současným hráčům známé především povedenou akcí Dark Messiah of Might and Magic.Titul se jmenoval Dishonored a byl jakýmsi spojením plíživého postupu z Thiefa se svižnou akcí s volným pohybem, známou z novodobé pecky Bioshock. Hra přinesla nemocí sužované temné industriální město Dunwall, v němž nikdo není tak zcela bez poskvrny. Hráč se vtělil do role Corvo Attana, osobní stráže císařovny Jessamine, jež je na samotném počátku hry úkladně zavražděna asasíny, a to rovnou jejich vůdcem Daudem.

Právě za Dauda jsme měli možnost hrát již v prvním příběhovém DLC Knife of Dunwall a recenzovaný přídavek The Brigmore Witches na něj v mnohém navazuje. Předně, opět v něm hrajeme za tichého šéfa asasínů (s hlasem známého herce Michaela Madsena) a v příběhu pokračujeme přesně tam, kde Knife of Dunwall skončilo. Tedy potkali jsme zchudlou malířku a zároveň čarodějnici Delilah Copperspoon, jež se ukázala být úhlavním nepřítelem řádu asasínů, jelikož, coby hlava čarodějnického covenu, má zájem na kontrole města a nejen to. Přitom je lhostejné, jaký z již tradičně několika konců jste s Daudem prožili, zde máte možnost si přenést svůj postup dále, tedy je možnost začít High, či Low chaosem a také opětovně získat některé schopnosti, jež jste si odemknuli v minulém DLC.

Ty jsou pak pochopitelně stejné, jelikož hrajeme za stejnou postavu, takže kromě obligátního teleportu na krátkou vzdálenost (Blink) může Daud využívat ještě vidění (Void Gaze), které mu ukazuje po mapě poschovávané Runy, či Bone Charms (na rozdíl od Corva však nevidí přes zdi, takže hra za Dauda je mnohem přirozenější a méně super hrdinským zážitkem, což jsem kvitoval s povděkem již v minulém DLC), dále je tu ještě možnost přivolat si na pomoc kolegu asasína, na chvíli zastavit čas, či pomocí telekineze přitáhnout předměty k sobě. Popravdě jsem v průběhu hry používal jen první dva uvedené skilly a naprosto jsem si s nimi vystačil. Až při druhém průběhu (hru jsem z důvodu recenzování hrál na low i high chaos, to kvůli rozdílným koncům a některým situacím) jsem se snažil používat všechny možné dovednosti, jenže tam jsem zase byl limitován faktem, že jsem neměl dostatek financí na nákup skillů.

The Brigmore Witches totiž stejně jako původní hra obsahuje ono skvělé vyvážení – pokud vraždíte vše v dohledu a surově bojujete tváří v tvář se strážemi, budete muset kupovat vybavení a nezbude vám na skilly, pokud jste typ plíživého zabijáka, budete moci nakradené zlato investovat do nových dovedností, které vaši tichou pouť učiní ještě tišší. Výborný nápad, jenž hráče donutí si hru projít hned minimálně dvakrát. Mně osobně v průběhu opět více seděl stealth přístup a jelikož je jako vždy možnost splnit misi hned několika způsoby, spíše než na vraždy jsem se spoléhal na úklady, kterými jsem své cíle likvidoval. Za to mne hra odměňovala v hned několika situacích, navíc se opětovně vrací systém tzv. Favors, kdy si před misí za pár zlatých koupíte usnadnění vaší cesty – tu někdo napíše na zeď kód od trezoru s výbavou, tu upustí Runu pro vás k sebrání. Systém Favors je výborným dodatkem do hry, jenž do určité míry vyvažuje absenci superhrdinských schopností Corva.

Jinak se DLC kvalitativně drží značky a kromě zajímavého příběhu honby za čarodějnicemi přináší i některé nové prvky v map designu, což platí zejména pro poslední mapu, která se neodehrává ve městě, ale na venkově. Pochválit musím určitě grafiku, jež je opět na hardware nenáročná (svištěl jsem v průměru více jak 150 fps, hra měla očividně vypnutý frame limiter), ale zároveň na oko pohledná a zvláště některé scenérie jsem jednoduše musel vidět hned několikrát. Postavy jsou rozhýbané dobře a chovají se logicky, jednoduše, byť měl přídavek jiného kreativního ředitele, výsledek dopadl opět skvěle a z Dishonored se začíná klubat má oblíbená novodobá značka. Jediné, co lze DLC vytknout, je jeho krátkost.

Stejně jako v Knife totiž máte k dispozici jen tři nové nepříliš rozlehlé mapy, což při prvním zahrání dává nějaké 4 hodiny zábavy v případě zcela tichého postupu s mnohými quick save/loady, pokud se budete snažit zabít všechno v dosahu společně s Shadow Kill skillem, jenž promění mrtvé nepřátele v prach, hru projdete klidně i za dvě hodiny, speed runem pak za 90 minut. Trošku škoda za 10 dolarů, na druhou stranu, Knife bylo dlouhé podobně, takže již všichni zájemci vědí, do čeho jdou.

Jinak ovšem nemám příliš co vytknout, DLC je citlivým přídavkem, které nebourá premisu základní hry a spíše dotváří příběhové pozadí, než aby se snažilo o dramatický zvrat. Obsahuje jednu velice zajímavou retrospektivu, kterou ovšem nebudu prozrazovat, jediné, co se sluší dodat je, že pro fanoušky Dishonored se jedná o v podstatě povinný přídavek, který by za polovinu ceny byl jasnou volbou, za tuto cenu bych pak trošičku váhal,  na druhou stranu koukám, že Knife of Dunwall také ještě nezlevnil, takže asi není o čem. Nezbývá, než vydat se znovu do ulic Dunwallu a proplížit se až na konec příběhu a přitom ulovit pár čarodějnic. Daud už ostří meč.

 

Páči sa ti článok? Podpor nás na Patreone. Ďakujeme.