POLEMIZACE – Proč už hry nejsou, co bývaly?

6 mája, 2019 Jakub Fanta

Pojďme si zapolemizovat nad otázkou “Proč už hry nejsou, co bývaly?”

Určitě se každý z nás někdy setkal se stařešinovskými názory typu “Kde jsou ty časy” nebo “Za mých časů se hrávalo jinak” a tak dál. Ano, za starých časů se hrávalo jinak a i když já sám nejsem přímým svědkem dob herního boomu, tak vyprávění mých starších rodinných příslušníků či známých mě naprosto přesně vykresluje dobu této evoluce. Jako potomek jednoho z velkých “devadesátkových pařanů” jsem samozřejmě i já velkým milovníkem starých her. Už i já ve svých jedna dvaceti letech si můžu říct: Kde jsou ty časy, kdy jsem ve svých šesti letech putoval světem Baldur’s gate a nechápaje jediného principu hry si v něm užíval uložených pozic mého otce. Nebo když jsem o rok později na zimní dovolené dohrál prvního Fallouta a za celý týden dovolené nevylezl z hotelového pokoje. Já sám za sebe můžu říct, že jakákoliv hra, která na přelomu tisíciletí vyšla, byla pecka a to opravdu nepřeháním. Jak je tedy možné, že dřívě vycházeli herní bomby jako na běžícím páse a prakticky jakákoliv hra vyšla, stala se legendou, a v dnešní době se stane legendou jen jedna hra ze sta, pojďme si říct, proč tomu tak asi je.

Peníze nade vše

Asi nejpalčivější problém dnešního herního průmyslu. Vidina velkého výdělku je zkrátka tak mocná, že naprosto převyšuje lásku vývojářů ke svým hrám a hry tak podle toho vypadají, nemluvě o ždímání značek jako Assassins Creed nebo Call of Duty, z těch už vyloženě vyřazuje příkaz vedoucích “Udělejte z toho co chcete, hlavně ať to vydělá peníze”. A to jsem ještě nezačal mluvit třeba o Bethesdě, která prakticky parazituje na známém Falloutu i když ve výsledku vydává úplně jinou hru. Dnešním úkolem většiny vývojářů je zkrátka vydělat co nejvíce peněz a co nejmíň používat hlavu. Ale samozřejmě existují vyjímky, které potvrzují pravidlo, například série Grand Theft Auto, bez ní bych si herní svět třeba ani nedokázal představit a stejně tak zde nemůžeme počítat ani série FIFA nebo NHL, ty zkrátka vycházet musejí chtě nechtě, co si budeme.

Absence fantazie a vlastních nápadů

Podle mě druhý velký problém dnešního herního světa, musím uznat, že každý rok vymýšlet nové a nové žánry a věci prostě nejde, ale co by možná šlo, je vyprdnout se na kopírování a vykrádání jiných her, sednout si, dát hlavy dohromady, vzít si na to čas a vymyslet něco bombastického a skvělého, ale to by bylo moc složité, to je fakt. Typickým příkladem je letošní hra Days Gone, hra to není špatná, možná lehký nadprůměr, ale vykrádá prakticky většinu moderních zombie her a vydává to za svoje, to je na tom špatně, tím pádem vznikla hra, která měla obrovský mediální zájem, ale její očekávání zůstalo daleko za realitou, bohužel. Ale nechci kopat do jednoho cíle, který si to dost možná ani nezaslouží, jen za posledních několik let vyšlo tolik her, které vykrádají nové, ale i staré hry, až je mi z toho do pláče, vždyť jen já mám v hlavě tolik nápadů, že by z toho mohly vzejít spousty her, je to škoda, velká škoda, protože je vidět, nebo aspoň mi to tak případá, že vývojáři dávají veškerý čas do grafiky, zvuku a technických věcí, místo pořádného hutného příběhu a délky hry. Na jednu stranu se vám to může zdát irelevantní, ale není, věřte mi.

 

 

 

Nevděčnost hráčů

Ano, i tohle je možná důvod, a taky ho řadím mezi hlavní důvody, rozmlsanost nás hráčů, je totiž v dnešní době neuvěřitelná a vývojářům to dává řádně sežrat. Těžko ale říct, jestli si za to vývojáři nemohou trošku sami, pak bychom se museli vrátit o odstavce výš, pokud je to ale chyba hráčů, pak sorry. Nevím jestli do něčeho takového zařadit i tzv. Review bombing, tedy naprosto nesmyslné, hloupé a dětinské “řešení” fanoušků a hráčů jak “potrestat” počitačové platformy, nicméně, hráči dnešní doby jsou nároční, když už má jít o novou hru tak musí být bezchybná, bombastická a nepřekonatelná, na druhou stranu, pokud se jedná o vykrádačku, fanouškům stačí nějaká ta postava plus nějaká ta zbraň nebo příběh co znají a hned utíkají utrácet. Celý tento odstavec bych shrnul příslovím “Jaký pán, takový kmán”.

Páči sa ti článok? Podpor nás na Patreone. Ďakujeme.