Verdun – Preview

8 augusta, 2013 DF

Okem válečného zpravodaje zhodnotíme hru ztracenou hluboko v minulosti.

Původně jsem chtěl napsat variaci na krví zbrocený deníček vojáka v nehostinném zákopu první světové války, ale takové články jsme, byť byly docela zábavné, četli již v 90. letech a stačilo. Takže žádné „Roland žmoulal v ruce parfémem vonící dopis od své dívky, jež se každý den modlila, aby se vrátil domů. Rozmočená hlína narychlo zbudovaných zákopů, v nichž tu a tam vězela díra, způsobená výbuchy neustávajících salv dělostřeleckých granátů, jen utvrzovala pocit zmaru, který ještě posiloval vzdálený nářek umírajících a těžce zraněných vojáků Říše..“

Tak dost. Nepřišel jsem sepisovat další Vojnu a mír, ale poukázat na další z řady indie projektů, které se ucházejí o přízeň hráčů na službě Steam Greenlight a svým zařazením do nabídky této mamutí digitální distribuce doufají, že se nějakým způsobem odliší od davu a stanou úspěšnými.

Hra Verdun, jak již název napovídá, si dala za cíl věnovat se jedné z největších bitev první světové války, při které roku 1916 zahynulo kolem 700 000 lidí (na tehdejší dobu obrovské číslo) celkem na obou stranách (jak na straně Německého císařství, tak i francouzské). Jedná se o čistě multiplayerový zážitek, jenž vás posadí do zákopů, z nichž se budete snažit vytlačit nepřítele a získat území pro svou stranu. Tedy za předpokladu, že se vrhnete do režimu Frontlines, který je jakousi obměnou módů Domination a King of the Hill. Jednoduše musíte se svým týmem dobýt určitá území podél zákopů a udržet je, zatímco postupujete dále vpřed vstříc nepříteli. Jednoduché, staré jako multiplayer samotný, ale stále velmi pěkně funkční.

Ovšem herní módy, jež jsou všeho všudy dva (kromě Frontlines ještě klasický Deathmatch) nejsou kromě neotřelé tématiky první světové války jedinými lákadly tohoto Indie titulu. Tím je především střelba a vůbec herní principy, které se v mnohém podobají starým, dodnes oblíbeným multiplayerovým pařbám. Muška vaší zbraně odpovídá době, v níž se tyto zbraně vyráběly, takže neexistuje, že zamíříte a kule vyletí vámi žádaným směrem s odchylkou několika militimetrů. Vůbec ne. Ve Verdunu se naopak zařizujete dle toho, zda jste měli štěstí a nepřítele trefili, či je třeba udělat chytrý úkrok a znovu nabít. Přičemž Rambo přebíjení za běhu zde nepřichází v úvahu. Hráč starších multiplayerových her v období kolem Call of Duty 1 je v sedmém nebi.

Verdun se sice v několika aspektech (například přítomností facebookových a twitterových widgetů v hlavním menu) pravda mírně přizpůsobuje tepu doby a představuje jak systém povolání, v nichž máte na výběr vojáka s puškou, těžkým kulometem, pistolí, granáty a jakéhosi oficírka, tak také systém bonusů a unlocků, které jsou ale především klíčem k získání uniforem a nových zbraní, jež budou ovšem stejně nepřesné, jako ty staré.
O té nové módě všech těch airstriků, smeček bojových psů, vidění přes stěny a dalších serepetiček ovšem Verdun vůbec není a výsledkem je tak zážitek, jenž si hráči již budou pamatovat ze svých starších oblíbených válečných her.

Nyní byste z tohoto věru nadšeného Preview mohli nabýt dojmu, že Verdun je naprostá šleha, jež strčí do kapsy veškerou produkci současných válečných her, ale takové dojmy bych ve vás určitě nechtěl vyvolat. Grafika je velice spartánská a na nějaké orgie ihned zapomeňte.

Hra sice běží na více méně portable enginu Unity, jehož krásy jsem vám představil v tomto díle našich indie Představení, jenže tým, stojící za Verdun, se očividně soustředil spíše na řádné vybalancování multiplayerové hry, než grafické pozlátko.  Ale možná někdy lepší ošklivější, ale hravější slečna, než k uzoufání nudná krasavice. To už však ponechám na zvážení každého hráče.

Verdun ovšem nemá problém jen s vizuálem – pohyb je prkenný, animace zastaralé a síťový kód ještě není optimalizován, takže mikro lagy a další piškuntálie jsou zde ještě na denním pořádku. Na druhou stranu však hra kromě Matchmakingu nemá v podstatě žádné loadingy a lagy nejsou zase až takové, aby vám zkazily hru. Ovšem doufejme, že toto vývojáři do ostrého startu hry vychytají, ať nejsou zbytečné problémy.

Dost bylo kritiky, jednoznačným trumfem jsou jednoduché, ale  výborně fungující levely, z nichž jsou zatím k dispozici dva – Argonne a Vauquois. Oba jsou si poměrně podobné, druhý jmenovaný obsahuje více volných prostranství a je tedy vhodnější pro deathmatch, více zákopový Argonne pak pro Frontlines. Vyvážení map je výborné, umístění jednotlivých bodů k zabrání rovněž a mám upřímnou radost z toho, jakým způsobem se autoři s tímto velice důležitým aspektem hry poprali. Ještě kdyby se při každém odbočení z koridoru na obrazovce neobjevilo battlefieldovské Return to the Warzone..

Trochu mne pak mrzí nevyužitý koncept hry, jenž žádným způsobem nepočítá s nasazením bojových plynů, které v první světové válce vystrašily nejen vojáky, ale samotné generály, z nichž někteří nechtěli s nasazením bojového plynu Yperitu (stalo se tak u francouzského města Ypres) mít nic společného. Stejně tak bojová technika (pradědečkové tanků) je zde pouze coby dekorace, ovšem na druhou stranu, alespoň nemá co rozbít tolik klíčové vyvážení hry.

 

Verdun určitě není hrou dokonalou, určitě není titulem, u nějž by davy hráčů trávily své mládí, ale pro fanoušky spíše staršího přístupu k multiplayeru, kterým se stýská po starých dobrých (jednoduchých) časech Call of Duty a již nemají s kým hrát, rozhodně doporučuji si betu stáhnout z následujícího odkazu. Prozatím je totiž zdarma a člověka na určitou chvíli zabaví. Až hra vyjde v ostré verzi, určitě se budeme snažit získat kopii do redakce a napsat plnokrevnou recenzi, v níž se dotkneme všech důležitých aspektů od sociálních funkcí přes dřevo použité na zákopy až po ten poslední Luger.

Zatím v zákopech nashledanou. Za císaře pána a jeho rodinu!


Verdun Open Beta – Mod DB

Páči sa ti článok? Podpor nás na Patreone. Ďakujeme.

Súvisiace články