Anno 117: Pax Romana - Recenze

Co si budeme povídat, žánr budovatelských strategií i strategií obecně, je v poslední době opravdu v nouzi. Kromě různých nezávislých projektů jako jsou Manor Lords nebo Tempest Rising, se v tomto odvětví prakticky nic neděje. Vidle do toho hodil (zatím stále) nenáviděný Ubisoft a rozhodl se vydat pokračování své budovatelské série Anno, tentokrát s lehce krkolomným názvem Anno 117: Pax Romana. Tento nový díl nás již podle názvu vezme do období římského impéria, kde se mocný pán Caesar rozhodoval, či dobýt tohle nebo tamhleto místo. Všichni samozřejmě víme, že jedna osamělá vesnička v Galii se stále urputně brání možná až dodnes, ale to jsme trošičku odbočili. Co ale o tomto období víme a co nás ve hře vlastně čeká ?

Římská architektura, ekonomika a lehká dávka úřední byrokracie

Římské impérium. Období klidu, prosperity a nekonečných diskuzí o tom, jestli je lepší víno z Itálie nebo z Galie. Caesar by měl radost — Anno 117: Pax Romana nás vrhá přímo doprostřed téhle civilizované pohody. Žádné války, žádné invaze barbarů (zatím), jen vy, vaše město, a naprosto nekompromisní touha po efektivním zásobování vínem a rybami.

Ubisoft Mainz si po úspěchu Anno 1800 nejspíš řekl: „Dobře, už jsme byli v 19. století, už jsme zvládli průmyslovou revoluci, tak co takhle malý výlet o nějakých 1900 let zpátky?“ A tak tu máme Anno 117: Pax Romana, zatím nejstarší historické zasazení celé série, které přináší novou éru akvaduktů, oliv a římských intrik.

Pokud jste hráli Anno 1800 nebo některý ze starších sci-fi dílů (2070, 2205), víte, že základní recept je pořád stejný: postavte město, nakrmte obyvatele, udržte je šťastné, a sledujte, jak vám ekonomika buď rozkvétá, nebo se hroutí jak zdi Pompejí pod Vesuvem.

Anno 117 si tenhle recept ale přeci jen lehce okořenilo římskou omáčkou a zalilo to kvalitním italským vínem. Na výběr dostanete dvě hlavní provincie – Latium (ano, samotné srdce Říma) a Albion (římská provincie v Británii, kde je víc bláta než civilizace). Každá z nich má trochu jiný způsob hospodaření, jiné suroviny a jiné výzvy. V Latiu řešíte přelidněnost a přepych, zatímco v Albionu se perete s neochotou místních druidů a věčnou zimou. 

Právě tohle dvojí nastavení dává hře zajímavý kontrast – jedna mapa vás nutí řešit diplomacii, druhá vás nutí přemýšlet, jak vůbec přežít. Takový hezký mix „římské pohody“ a „britského počasí“. A jak už z počtu provincií vyplývá, je jasné, že hra dostane velmi brzy po vydání nějaké ty rozšíření.

Ekonomika, alias jak zdanit každou olivu

Jádro hry je, jak jinak, ekonomická správa města. Všechno musí dávat smysl: od logistiky, přes obchodní cesty, až po přísun potravin a zboží. Hra vás nutí přemýšlet o každé cihle a každé kapce vody v akvaduktu. Začínáte s malou kolonií, hrstkou dřevěných chatrčí a pár nešťastníky, kteří vám ochotně postaví první trh. Postupně se vám otevřou nové třídy obyvatel od obyčejných farmářů až po vznešené patricije, kteří mají vyšší nároky (budou si stěžovat, že nemají dost vína). Velkou výhodou pro vás pak bude systém skladů, které jsou propojeny. Oblast jejich působení totiž není moc velká a nové produkční budovy po vás budou každou chvíli chtít nějaký ten sklad poblíž, obzvlášť pokud začnete využívat vzdálenější části mapy. Zde je ovšem skvělá propojenost, pokud tedy na jedné straně ostrova vypěstujete například konopí, provazník na druhé straně bude mít ve svém nejbližším skladu vše, co potřebuje.

Stejně jako v Anno 1800, i zde se musí vše vyvážit. Každá nová společenská třída chce víc, lepší jídlo, víc zábavy, lázně, chrámy, divadla. A vy mezitím zoufale přemýšlíte, kam ještě nacpat vinici, když vám v cestě stojí hory nebo moře.

Naštěstí je tu i pár vylepšení. Například systém vlivu budov, každá stavba teď ovlivňuje své okolí nejen vizuálně, ale i ekonomicky. Postavíte tržiště blízko farmy? Super, efektivita stoupá. Postavíte chrám vedle dílen? Dělníci se budou více modlit než makat. A farma prasat ? To je snad ta největší výzva. Smrad totiž dost silně ovlivňuje budovy v okolí, je tedy důležité ji postavit tak nějak rozumně a trošku dál. Ani vy sami byste přece nechtěli mít něco takového pod oknem.

Dvě provincie, dva osudy

Jak už bylo řečeno, Ubisoft tentokrát přišel s nápadem, který se zdá být malý, ale má obrovský dopad. Výběr mezi dvěma úplně jinými mapami. A tohle byla trefa do černého.

Latium je bohaté, kulturní a zalité sluncem. Máte tu přístup k moři, dobré půdě a spoustu možností obchodu. Jenže s tím přichází politika, korupce a přecpané trhy, kde se ti obyvatelé doslova bijí o ryby.

Albion, tam vás čeká něco úplně jiného. Surová krajina, nehostinné počasí, málo zdrojů, všude bažiny a nerovný ošklivý terén. Když to ale zvládnete, můžete si říct, že jste opravdový římský hrdina. Tady už nejde o luxus, tady jde o přežití. A trochu to připomíná Anno 1800 s jeho koloniálními expedicemi, kde jen místo tropického ostrova máte mlhu, bahno a pár naštvaných druidů.

Vzhledem k tomu, že jsou provincie zatím dvě, dost očekávám, že Ubisoft velmi brzy přidá nějaké to malé DLC obsahující třeba jednu, či dvě nové provincie. Je sice pravdou, že jsme na to doteď nebyli zvyklí, ale změna prostředí v rámci jedné hry rozhodně neni k zahození.

Klid, pořádek a drobná korupce

Co se mi líbí je, že hra dává důraz na politickou stránku. Sice to není žádný komplexní Total War, ale nějaká ta diplomacie tu přece jen probublává. Volíte, jak se budete chovat ke svým poddaným, jak budete reagovat na výzvy senátu, popřípadě jestli chcete víc spoléhat na obchod, nebo na sílu. V tom vám samozřejmě pomůže velmi rozsáhlý zkoumací strom, pomoci kterého se můžete soustředit jak na ekonomiku, politiku nebo na totální militarizaci.

A do toho vám občas přijde nějaká „událost“ – třeba povstání obchodníků, mor, požár nebo menší náboženská krize. Naštěstí žádné krvavé války, ale pořád dost situací, aby jste se nenudili, užili si trochu zábavy a netrávili veškerý čas jen koukáním na stavbu budov.

To všechno je zabalené do krásné vizuální stylizace. Města jsou opravdu živá, lidé se procházejí po fóru, vojáci hlídají brány, otroci tahají zásoby a hasiči (ano, římské impérium mělo opravdu své hasiče) projíždějí částí města, jestli se někde něco neděje. Ubisoft Mainz opravdu ví, jak má správná budovatelská strategie vypadat, navíc je to všechno krásně upravené, animace příjemné a když se zastavíte a podíváte na západ slunce za akvaduktem, máte chuť si k tomu dát sklenku vína.

(Ne)Jen staré dobré Anno

Teď k otázce, která pálí všechny fanoušky: je to pořád stejné Anno, nebo je to nový začátek?
Odpověď? Tak trochu obojí. Nebral bych to úplně jako nějakou revoluci, ale spíš evoluci. Hra si jede svoje, přidává různá vylepšení a není to jen zbytečná kopie předchozího dílu. Navíc období římského impéria hře neskutečně sluší.

Na jedné straně se můžete těšit na všechno, co znáte a milujete. Ikonické kruhové menu, propojené produkční řetězce, vyladěnou ekonomiku a ten typický pocit, kdy vám všechno klape a vy pozorujete vaše krásné funkční město. Na druhé straně tu jsou potom nové systémy vnímání vašimi obyvateli. Pokud se chováte jako ten nejlepší z nejlepších, lidé to ocení, pokud se chováte jako bezcitný tyran, lidé to také ocení, ale trošičku v jiném duchu. Zajímavý je i příběh, který jsem snad poprvé v historii budovatelských strategiích dohrál a nevrhnul se po jeho vyzkoušení rovnou na sandbox. Příběh zrady, korupce, lásky i přátelství se přes mé překvapení do hry skvěle hodí a i příběhové postavy s výběrem dialogů jsou skvělou třešničkou na dortu.

Zmíněný sandbox režim tu samozřejmě zůstává, můžete si hrát donekonečna a sledovat, jak z malé vesnice vzniká metropole, kde by se klidně mohl narodit budoucí císař. Můžete obsazovat ostrovy, vybírat si provincii, budovat a vylepšovat svoje města. Vypíchnout musím i systém spojování cest, protože i já jako starý bordelář, který je dost často zvyklý rozhazovat budovy jen tak zbůhdarma, jsem byl naprosto unešen tím, jak město pořád vypadá skvěle i když budovy stavíte jen tak halabala. Pomocí těchto cest lehce postavíte náměstí, kde se lidé srocují, spojíte budovy, vytvoříte parádní záhony a v žádném případě vás nečeká nějaký nechutný systém klikatých a nereálných cestiček. Je vidět, že se zde nad stavbou někdo opravdu trochu zamyslel.

Ubisoft v tomhle umí udělat krásu

Musím uznat, že vizuálně Anno 117 míří k dokonalosti. Ať už stavíte ve slunečném Latiu nebo v mlžném Albionu, všechno vypadá nádherně. Mramor se leskne, střechy domů mají realistickou patinu, sochy hází stíny přesně tak, jak byste čekali, lidičkové pracují, příroda s tekoucí řekou a krásně se lesklým mořem je dokonalá a zničené koloseum v příběhové kampani je naprosto uchvatné.

A přitom si to zachovává ten typický, čistý "Anno look“ – elegantní, čitelný a přehledný. Nijak extra přehnané, hezky jednoduché a přitom propracované. I přes obrovské množství budov vás nečeká žádný grafický chaos, kde byste se ztratili. A hudba? Naprosto skvělá, lehce římská, ale s moderními orchestrálními prvky. Chvílemi mi dost připomínala hudbu z Age of Mythology, prostě takovou, kterou si do tohoto období představují.

Zase tak bez chybičky to není

Není potřeba být zase extrémně pozitivní, i přes většinu naprosto skvělých věcí a propracovanosti se ani novému Anno nevyhnulo pár problémů.

Kamera občas zlobí, hlavně při rychlém přesunu po mapě a nejčastěji u skalnatého terénu, kde se dost často zaboříte do textury. Terénní deformace, práce s vodou, ale i stavba budov v kopci by potřebovaly trošku větší péči. Není to moc hezký pohled, když vaše vila stojí nakřivo div neodjede z mapy.

A co otázka pro staré dobré škarohlídy: Je to kopie Anno 1800?
To se těžko vysvětluje, někdo by mohl říct, že jde jen o jinou hru na starém enginu, která vypadá stejně. Podle mě to ale není nutně špatně. Anno je pro mě zkrátka jako pizza, když je udělaná dobře, nemusí být pokaždé jiná.

Není to revoluce, ale je to evoluce ve všech správných směrech. Přináší svěží téma, nádhernou atmosféru, a dost hlubokou ekonomiku, aby tě udržela u monitoru do tří ráno.

Fanoušci série dostanou přesně to, co chtějí a nováčci budou mít ideální vstup do světa Anno, který tentokrát voní po olivovém oleji a pečeném jehněti.