Astor: Blade of the Monolith - Recenze

Jestliže jste milovníky RPG, ale chcete si odpočinout od obsáhlých otevřených světů, vyzkoušet si něco nenáročného a zároveň nezavrhujete menší indie tituly, mohla by vás zaujmout hra Astor: Blade of the Monolith. Příběhem ani po herní stránce sice úplně nepřekvapí, nicméně i přes své nedostatky, které hra bohužel má, vás na několik hodin zabaví.

Za hrou stojí malé studio C2 Game Studio, které dosud vydalo pouze pár her pro mobilní zařízení. Na vývoji hry se podíleli několik let a jedná se tedy o jejich první hru pro počítače a konzole. 

Celou hrou vás bude provázet bojovník Astor, který cestuje se svým společníkem Zanem. Nejedná se o lidské bytosti, ale o takzvané Diokeky s podivnými maskami místo obličeje. Tyto neživé bytosti kdosi v dávné minulosti stvořil a Astor se bude snažit přijít na kloub tomu, kdo jsou tito Stvořitelé a co se s nimi vůbec stalo.

Nesmějí samozřejmě chybět nepřátelé, nazývaní Hiltsikové, kteří jsou také pouhým výtvorem a pro Diokeky představují neustálé nebezpečí. Aby toho klišé nebylo málo, dozvíme se také o proroctví, dle kterého se má objevit Vyvolený. Astor se tedy vydává na cestu, kde bude čelit Hiltsikům a postupně bude odkrývat pravdu o dávné minulosti a jejich stvoření. 

Má vůbec hra co nabídnout po herní stránce? Tuto otázku jsem si kladla od začátku a vlastně i po dokončení hry, kdy jsem nevěděla, co si vlastně o celé hře myslet. Hra na jednu stranu zabaví, ale také má své mouchy a nedostatky, které by se daly vylepšit či pojmout trochu obsáhleji.

Abych hned ze začátku neházela jen kritiku, rozhodně bych vyzdvihla stránku vizuální. Hra vypadá hezky, jednotlivé lokace jsou pestré, barevné a celkově působí vesele. V podstatě se budete při mlácení nepřátel cítit jako v pohádce. Pro milovníky temných RPG to však úplně to pravé nebude a je nutné si uvědomit, že indie tituly jsou typické svým specifickým vizuálem.

Jednotlivé funkce a herní prvky jsou vcelku příjemné na ovládání a s postupem příběhu se otevírají nové možnosti, zbraně či skilly… těch však bohužel není mnoho, ale k tomu se následně ještě dostanu. Hra nabízí hned dva herní módy: „normal“ a „hard“, kdy „normal“ obtížnost se dá zvládnout bez jakýchkoli obtíží. Naopak „Hard“ už pro někoho může být výzvou, nicméně i tato obtížnost bude pro ostřílené herní veterány procházka růžovou zahradou. Po odehrání celé hry, která nezabere více než 20 hodin, se navíc odemkne New Game+.

Pokud milujete hledání truhel, sbírání kytiček a spoustu lootu, pak toto nebude hra pro vás. Hra je velmi jednoduchá, lokace jsou lineární a pouze některé poskytnou i trochu té volnosti k prozkoumávání. Akcemi a různými činnostmi, kterými by se dalo nějak více zabavit, hra zrovna dvakrát nepřetéká. S Astorem budete rozbíjet červené krystaly, kterými si následně můžete zakoupit vylepšení zbraní, naopak rozbíjením zelených krystalů vám bude doplňováno zdraví.

V jednotlivých lokacích jsou k nalezení také různé orby, které permanentně navýší zdraví, staminu či spirit a na různých místech budou schovány i „Shards“ tedy jakési úlomky, které také slouží (stejně jako červené krystaly) k zakoupení abilit u zbraní. Jelikož jsem typ hráče, který rozbíjí všechny krystaly, na které narazí (jen aby mi náhodou nepochybělo a mohla jsem si vše vylepšit co nejdříve), tak jsem jich ve finále měla nasbíráno i několik tisíc a všechny zbraně jsem již měla plně vylepšené. Toto mi přišlo hodně nevyvážené a několikrát jsem se musela pozastavit nad tím, z jakého důvodu dali vývojáři prostor pro nasbírání tisíce krystalů, které se následně nedají nijak využít.

Nenáročný soubojový systém zahrnuje klasické slabé a silné útoky, ke kterým se daly za krystaly a úlomky zakoupit ability, jež představovaly jednoduché komba, ale i zajímavé finišery. Souboje (a vlastně i druhy nepřátel) mi však po nějaké době přišly dost repetitivní a hra celkově nenabízela moc vylepšení či nových věcí. Kromě klasických útoků se daly využít i silnější skilly, které představovaly například různé plošné útoky či vyvolání pomocníka do bitvy.

Zbraně byly v celé hře pouze čtyři (které se získaly až s postupem příběhu), a to bylo vše, co hra v rámci equipu nabízela. Vylepšování statů postavy pomocí různých doplňků či nějakého armoru zde zcela chybělo a během hraní jsem si říkala, že hra je to sice hezká a zajímavá, ale s poměrně nevyužitým potenciálem, což je velká škoda.

Malým zpestřením hry pak bylo například šplhání po zarostlých skalách, jízda na mountovi či několik side questů, které obvykle zahrnovaly pomoc vesničanům. S Astorem se také dalo nahlédnout do duchovní říše pomocí jakéhosi duchovního oka, které zviditelnilo různá nepřístupná a uzavřená místa nebo plošiny. Co bych ještě na závěr chtěla pochválit je hudba. Ta celou hru hezky doplňovala a obzvlášť úvodní znělka mě opravdu mile překvapila.