
Dragon Age: The Veilguard - Recenze
Legendární série je zpět!
Dragon Age: The Veilguard je bezpochyby jednou z nejočekávanější her letošního roku. Fantasy legendární série od Bioware, která se řadí mezi ty vůbec nejlepší, dokázala u všech svých dílů přilákat na vynikající příběh, skvěle napsané postavy, zajímavé souboje a nádherný svět Thedas.
Posledního dílu jsme se dočkali před deseti lety, a tak není divu, že se vývojáři z Bioware rozhodli poctít nás novým dílem, tentokrát s již zmíněným podtitulem The Veilguard. Velkou výhodou série Dragon Age je fakt, že díly na sebe nijak nenavazují. Je tu sice určitá časová osa příběhů, ale rozhodně není pro hráče nutné, aby hrál všechny předchozí díly. I když to ovšem není na škodu, předchozí díly jsou totiž synonymem pro dokonalé hry. Nehledě na poslední díl s podnázvem Inquisition, který si ve své době odnášel vynikající hodnocení a trochu napravil reputaci po nepříliš povedeném druhém dílu série. Co se týče různých trailerů a oznámení, nebyl Veilguard přijat úplně dobře. Řadě hráčů vadila zvláštní grafika a nepříliš povedené postavy. Pojďme se tedy společně podívat, jak nový díl dopadl z našeho pohledu.

Snad mi odpustíte
Pro začátek je potřeba říct jednu věc, která ovlivní vaše další čtení. Spolu s novým Dragon Age jsme si tak nějak zbyli. Musím se totiž přiznat, že nejsem žádným velkým hráčem série a spíš bych o sobě řekl, že jsem takovým lépe řečeno pozorovatelem. O příbězích mám něco počtené, důležité postavy znám, ale počet hodin, které jsem v sérii strávil, by se dal počítat na obou rukou.
Leckdo by mohl namítnout, že by takový člověk neměl recenzovat čtvrtý díl, nicméně já si myslím, že to zase takový problém není. Jak jsem zmínil o pár řádků výše, výhodou Dragon Age je fakt, že každý díl je nový a nenavazující na díl předchozí. Alespoň ne nijak zásadně. Stačí tedy znát časovou osu příběhu a některé postavy, které se ve hře objeví. To už je ovšem takový bonus, protože postavy v novém díle nijak na minulost neodkazují, možná jen sem tam.
Vzhledem k těmto všem okolnostem, budu přistupovat k recenzi jako k recenzi zbrusunové RPG hry a myslím, že může jen prospět, pokud naše recenze bude vycházet opravdu z aktuálního dílu a nikoliv z porovnávání s díly minulými. Zároveň si myslím, že spousta lidí k novém Dragon Age: The Veilguard přijde také jako k prvnímu, a tak takovou recenzi uvítají. Teď je rozhodnutí na vás, buď si běžte přečíst jinou recenzi od někoho kvalifikovanějšího, nebo se usaďte a pojďte si počíst.



Solas je tu zase
Budu si teď možná trošku protiřečit, protože některé známé postavy se nám vrací. Kromě Varrica, charismatického trpaslíka s legendární kuší, se ke slovu dostává i elf Solas, který byl naším společníkem v minulém díle. Nyní má ovšem trošku jinou a docela překvapivou roli. Moc se s ním ale setkávat nebudeme, protože na začátku hry se stane určitá věc, kvůli které pak budeme Solase vídat opravdu jen zřídka. Stejně tak zpočátku Varrica. V rámci příběhu se vtělite do hrdiny Rooka a zvolíte si povolání dle vaší libosti. K dispozici jsou rogue, mág a warrior. Vaším následným úkolem je potom poslat dvojici starých elfích bohů ke všem čertům. Ti ovšem proti vám poštvou nejen nemrtvé Darkspawn, ale i například zlý kult Venatori. Vaším úkolem bude zároveň zastavit jejich snahu založit nové impérium a ovládnout svět pomocí tzv. Blight, tedy plísně, nebo nákazy. Nicméně na to nebudete sami a v boji proti mocným silám vám pomůže i vaše základna. Ta se nazývá Lighthouse a nachazí se mimo Thedas. Tam na vás tedy staří bohové nemůžou a odtud můžete v klidu plánovat své akce. A pozor, Lighthouse si žije vlastním životem a skrývá mnohá tajemství, která se vám budou hodit.
Není lehké se v tom vyznat a pokud je Veilguard vaším prvním dílem, budete chvíli tápat jako já. Pomůžou vám ovšem herní postavy, které zaběhu dost vysvětlují a na řadu dost možná přijde i kamarád Google. Především tedy kvůli vysvětlení různých herních názvů. Ty jsou pro pochopení příběhu vlastně asi nejdůležitější, protože herní postavy během některých chvil začnou z rukávu sypat taková slovíčka, která jste pravděpodobně nikdy neslyšeli.

Jakmile ale do děje proniknete a začnete chápat souvislosti, čeká vás naprosto parádní lehce mysteriózní fantasy příběh a skvělé příběhové lokace. Hráči World of Warcraft v některých lokacích spatří Shadowlands, tedy jakýsi svět mezi životem a smrtí. Jiní si zase pochutnají na pasážích města Treviso, které nápadně připomíná staré Italské město. Mimochodem, takové město doopravdy existuje.
Příběh je tedy zpočátku trošku složitý, moc tomu nepřidává ani chybějící čeština, kterou bych, ač se považuji za zběhlého angličtináře, v takové hře opravdu uvítal. Pokud ovšem máte rádi fantasy příběhy o partě dobrodruhů bojujících proti mocným nepřátelům, tady budete jako v ráji.



Souboje na výbornou
Jednou ze skvělých věcí celé hry jsou souboje. Ač byly souboje v předchozích dílech zábavné, v The Veilguard jsou ještě o úroveň výš. Jsou jiné než dřív, ale jsou svižné, skvěle vypadají a dají se různě kombinovat. Dříve byly souboje takové více taktické, to ale tady neplatí.
Můžete sice různě kombinovat schopnosti vašich společníků a hra vám ráda poradí, zda následné kombo bude maximálně silné. Nicméně to ve hře zase tolik nevyužijete, necháte společníky ať bojují sami a vy se budete spíše soustředit na sebe. Kombinace máchání mečem a dělání kotrmelců kolem je tak akorát vyvážená, čekají vás skvělé finišovací komba a talentový strom je rozmanitý jako z nějakého MMORPG. Je to zkrátka radost sledovat a o to větší radost souboje prožívat.



Ve hře se budete věnovat hlavně hlavnímu příběhu, protože hra není vyložený open world, je spíše lineární, ale nutno říct, že cestovat mezi odemknutými lokacemi můžete bez omezení. Když už zmiňuji hlavní příběh, nesmím opomenout i vedlejší úkoly, jejichž splněním posilujete sílu místních frakcí a získáváte nějaké ty zkušenosti. Frakce jsou na každém místě, kam můžete cestovat a vylepšování jejich síly se vám bude hodit v příběhu. Musím ale říct, že ačkoliv je vedlejších úkolů pomálu a vlastně to hře vůbec neškodí, protože jsou zajímavé a nápadité, nemůžu se zbavit dojmu, že nevyužívají plně svůj potenciál. Začnou vždycky zajímavě a originálně, ale většinou končí nedotaženě, a tak nějak na sílu.
Jak jsem říkal o pár řádků výš, ve hře budete moci jít do boje se dvěma společníky. Výběr probíhá podobně jako v Mass Effectu a paleta bojovníků je opravdu rozmanitá. Máte tu kouzelnici, válečníka, lukostřelkyní, Veil Jumper, to je taková polo kouzelnice polo lovkyně a několik dalších. Tyto bojovníky odemykáte postupem času, což je v kontextu hry trošku nedomyšlené. Ze začátku a vlastně dost dlouhou dobu potom, máte k dispozici jen lukostřelkyni a kouzelnici. To vás nutí do vytvoření bojovníka, protože potřebujete tanka. Nedovedu si představit začátky přežívat s kouzelníkem bez tanka, na nějakou těžší obtížnost. Ale to je spíše jen takový nedomyšlený krok vývojářů v případě těžší obtížnosti hry. Zajímavou součástí hry je i vylepšování vybavení. Ve hře sice není crafting ani nic podobného, zbraně ale můžete nechávat u speciálního obchodníka různě očarovávat a vylepšovat. Díky těmto vylepšením pak zbraně získávají různé vylepšené bonusy, nejen tedy třeba vyšší damage, ale i různé efekty elementů, mráz, oheň, a tak podobně. Na tyto vylepšení potřebujete zaprvé speciální body a zadruhé suroviny, které ale leží různě po lokacích a vůbec není problém jich naspořit dostatečné množství. A jak už to bývá u Dragon Age, vylepšovat a různě vybavovat můžete i své společníky. Nový díl je tedy i nyní velice komplexní.

Ale jo, vypadá to hezky
Hra byla po několika zveřejněných trailerech kritizována za nehezkou grafiku a zvláštní zpracování. Musím ale říct, že se mi hra líbí. V prvé řadě je potřeba říct, že je hra skvěle optimalizovaná, za celou dobu jsem nenašel jedinou chybičku a ani žádný zásek, nebo glitch. Ano, ono se sice může zdát, že grafika není nijak detailní a velkolepá, takže optimalizace nebyla tak složitá, ale opak je pravdou. Ona je opravdu detailní, propracovaná a vypadá skvěle. Jen má svůj styl a neobvyklou paletu barev.
Spousta lidí zmiňovala fakt, že se hra liší od minulých dílů a razí úplně novou grafickou cestu. Jenže ona to není tak úplně pravda. Můžu s klidem říct, že výběr záběrů do trailerů nebyl od vývojářů moc šťastný. Hra totiž opravdu na pár místech může působit jaksi lacinějším dojmem, ale většinu času se vám hra líbit bude, tím jsem si jistý. Zároveň bych rád vyvrátil ten fakt ohledně jiné grafické cesty. Je sice vylepšená a trošku upravená, ale pořád jde cestou, kterou nastavilo Inquistion. Ano, není to to surové a temné původní Dragon Age, ale každá hra se nějak vyvíjí a ani třetí Mass Effect není stejný jako ten první, tak to prostě je.
Jakožto fanouška Mass Effectu mě zaujaly jisté podobnosti. Vyloženě podobní vám přijdou nepřátelé. Asi tomu tak bylo vždycky, ale nikdo mi nevymluví, že nemrtví z Darkspawnu jsou prostě Přetvořenci z Mass Effectu. Rukopis Bioware je tu zkrátka vidět na každém kroku a zároveň jsou tu i čerstvé novinky, které nejenže působí svěží, ale hra se díky nim posunuje zase o kousek výš. Zároveň nabízí Veilguard velice zajímavý a působivý humor. Někteří recenzenti to hře vyčítají, mně ale vtípky ve hře přišly naprosto skvělé. Jsou decentní, vyvážené, do hry skvěle padnou a navíc je fajn ve hře čas od času odlehčit složitou situaci.


Hudbu asi netřeba komentovat
Jak asi všichni víme, hudbu pro Dragon Age: The Veilguard dostal na starosti legendární filmový skladatel Hans Zimmer. Bylo to obrovské překvapení, ale pro Bioware to byla sázka na jistotu. Je sice jasné, že to musela být rána pro budget, nicméně pokud najmete někoho jako je právě Hans Zimmer, máte úspěch jistý, ať už zaplatíte kolik je potřeba. Hudba je proto velmi příjemná, ale zároveň ne nějak extrémně epická, jako to obvykle bývá u Zimmerových filmů. Je zkrátka taková akorát a přitom typická pro fantasy.
Jako podklad pro skvělý příběh je přímo geniální. Zároveň bych chtěl vypíchnout i jednu melodii, která, podobně jako přetvořenci, je zcela jistě inspirovaná Mass Effectem. Těžko se to popisuje, ale kdo si pamatuje soundtracky z Mass Effectu, v určitých pasážích hry je uslyší. A je to dobře, protože Bioware tím propojuje své hry způsobem, který je opravdu nevídaný.



Tak jak teda ?
Dragon Age: The Veilguard zraje jako víno. Pomalý rozjezd vás seznámí se hrou, která se následně rozvine do zajímavých rozměrů. Je sice pravdou, že by hře strašně moc slušel pořádný open world ve stylu The Witcher 3, i tak se ale jedná o naprosto vynikající fantasy RPG s krásným světem. A to říkám i přes to, že vybavení ve hře získáváte jen z truhel, což je pro mě u RPG hry obrovský rudý hadr. Připadá mi to nelogické, když kolem velke truhly chodí všichni obyvatelé města a nikdo ji neotevře. A ono ejhle, je v ní sekera pro válečníka.
Vytknout hře se kromě lootování dá více věcí. Nedotažené vedlejší úkoly, občas nezajímavé hádankové pasáže, či pomalá odezva menu, ale nemůžou zkazit dojem z naprosto perfektního příběhového RPG, které dokazuje, že na to Bioware po těch letech stále ještě má.
Dragon Age: The Veilguard
Hratelnost - 9/10
Grafika - 8/10
Příběh - 9/10
Hudba - 10/10
9/10
Verdikt
Dragon Age: The Veilguard je velkolepý návrat slavných vývojářů. Dokázali vydat vynikající titul, který zabaví na desítky hodin a bez debat aspiruje na titul Hra roku
Páči sa ti článok? Podpor nás na Patreone. Ďakujeme.
Zobraziť komentáre (0)
Komentáre
Na pridávanie komentárov musíš byť prihlásený
Prihlásiť sa