Jotunnslayer: Hordes of Hel - Recenze

Žánr tzv. „bullet heaven“ her se v posledních letech rozrostl jako houby po dešti. Po vydání nenápadného fenoménu Vampire Survivors se vyrojily desítky, možná stovky titulů, které se snaží zopakovat jeho úspěch, přidat vlastní inovace a přesvědčit hráče, že právě jejich varianta stojí za investici. Do této konkurencí nabité arény vstupuje Jotunnslayer: Hordes of Hel, roguelike akce zasazená do severské mytologie, která slibuje, že tě nechá pocítit sílu bohů a přitom tě doslova zasype hordami nepřátel.

Jak v poslední době často říkám, občas se objeví hra, která vás neoslní masivní marketingovou kampaní, ale místo toho se tiše vplíží do vaší Steam knihovny, pozdraví vás a ukáže vám, že i menší tituly mohou konkurovat těm větším. Musím říct, že Jotunnslayer je přesně tento případ. Slovenské studio Games Farm sice není žádná severská pobočka Santa Monica Studios, ale i tak se jim podařilo přinést na obrazovky kus Helheimu, hromadu monster, pár pekelně naštvaných bohů, pořádnou dávku zmasakrovaných hord a hlavně kopec kvalitní a levné zábavy.

Vezměte si tedy helmu, připravte si build, který vám nejvíce sedí a hurá do Valhally... nebo spíše do jejího ošklivějšího, chaotičtějšího a temnějšího bratrance.

Jotunnslayer patří do dnes už dobře známého žánru „survivor-like“ her, kde se na tebe zleva, zprava, zepředu i zezadu (a možná i zevnitř) valí stovky nepřátel a ty máš jeden jediný úkol: přežít a zmasakrovat pokud možno co nejvíc jich zmasakrovat. V tomto případě navíc v kulisách inspirovaných severskou mytologií, takže žádní zombíci nebo mimozemšťani, ale démoni, kostlivci, divoké bestie a občas i nějaký ten bůh, co ti místo odpovědi na tvé modlitby pošle ohnivý meč přímo do ksichtu.

Bůh ti žehnej….

Pocitově hra někdy připomíná mix starých akčních klasik, trochu Doom (rychlost, efekty, masakr), trochu Diablo (loot, buildy, schopnosti), trochu Hades (bohové, požehnání, plynulost). Výsledek je překvapivě plynulý, ovšem jen pokud všechno funguje. A když nefunguje? No, minimálně to bude výbuch. Někdy vtipný, jindy nepříjemný a občas frustrující.

Jedním z hlavních taháků hry je systém požehnání od severských bohů. Funguje to jako takové nebeské lootboxy (ale nemusíte se bát, je to bez platební brány). Během každé akce si vybíráš, koho z pantheonu si vezmeš na pomoc. Odin ti pošeptá moudra ve formě debuffů pro nepřátele, Thor ti pošle blesky, které můžeš chrstnout do ksichtu hned prvním nepřátelům, které potkáš, Freya tě vyléčí, popřípadě ti dá nějakou tu magii světla… a Loki? Ten přinese na bojiště opravdový chaos ruku v ruce se zajímavě temnými možnostmi.

S těmito požehnáními se následně dá doslova čarovat. Můžeš si sestavit build, který tě udělá bohem blesků, mistrem čarodějem házícím ohnivé koule, nebo mistrem ledových pastí. A nejlepší na tom je, že každá kombinace postavy a boha může vést k úplně jinému hernímu stylu. Někdy z toho vyleze super efektivní mašina na ničení. Jindy zase zmatek, který tě zabije dřív, než vůbec pochopíš, co se stalo a co bylo špatně.

Je libo vědma, nebo snad zuřící berserker?

Výběr postavy patří v Jötunnslayer: Hordes of Hel k těm příjemnějším dilematům. Hra aktuálně nabízí šest tříd, z nichž každá přináší výrazně odlišný styl. Berserker je klasický tank do první linie, ohání se sekerou a čím víc krvácí, tím víc sílí, což z něj dělá sázku na agresivní risk-reward hratelnost. Vědma naopak sází na magii, ochranné wardy a pečlivé poziční hraní, což z ní dělá ideální volbu pro hráče, kteří dávají přednost rozvážné taktice a používání magie. Flame Sister (čarodějka) přináší do boje rychlost a oheň, její útoky dokážou rozžhavit celé bitevní pole, ovšem za cenu špatného armoru a nízké úrovně zdraví. Revenant drží odstup s lukem a spirituálními schopnostmi, jeho vlčí doprovod i průrazné šípy dávají pocit neustálé kontroly nad nepřáteli. Novější Warden kombinuje obranný štít a těžké údery kladivem, působí trochu jako takové kombo mezi berserkerem a vědmou. A konečně Kinslayer, takový glass cannon, který rozdává brutální kritické zásahy, ale zároveň si nemůže dovolit jedinou chybu. Každá třída tedy nabízí jiný rytmus hraní a nutí hráče hledat tu svou ideální cestu do hlubin Helu. Bohužel, nebo možná i bohudík, nemáte na začátku hry otevřené všechny postavy. Odemykáte je postupným hraním a zvyšováním své úrovně, což je dobrý systém v případě určitého zlepšování vlastního skillu ve hře.

Smrt není problém

Jak se na roguelike sluší a patří, každý run končí smrtí nebo triumfem. Jenže i neúspěch vás posune dál. Hra nabízí meta progress systém, v němž odemykáte nové schopnosti, trvalé bonusy a samozřejmostí je i zmíněné odemykání dalších postav. Obtížnost je férová, ale tvrdá. Už na střední úrovni dokáže hra nekompromisně trestat nepozornost. A na vyšších obtížnostech jde o skutečný test trpělivosti i reflexů. Vývojáři přitom chytře dávkují nové výzvy. Každá lokace přidává nové typy nepřátel, kteří vyžadují jinou reakci, takže se nejedná jen o „větší čísla“, ale o skutečné taktické variace. Jádro hry je pak docela jednoduché, pohybujete se po aréně, hordy se na vás valí a vaše postava útočí automaticky. Na vás je manévrovat, sbírat krystaly, které vám dávají zkušenosti a vybírat upgrady. Co dělá Jötunnslayer zajímavým, je kombinace severského ekosystému a robustního systému schopností. Každá zbraň i kouzlo má jasně čitelné efekty, které během akce můžete rozvíjet a ačkoliv může hra znít lehce nudně, přeci jen “vaše postava útočí automaticky a vy jen manévrujete”, to může znít leckomu jakkoliv, tak opak je pravdou. Nudit se opravdu nebudete, naopak, po chvíli hraní zjistíte, že je jen a jen dobře, že postava útočí sama, protože stíhat do toho ještě mačkat spelly, to už by se z toho každý hráč musel naprosto zbláznit.

Technický stav je na tom hůř

Na PC s dostatečným výkonem běží hra velmi dobře, na slabších sestavách je hra podle různých názorů hráčů horší. Respektive, v případě opravdu velkých vln a odpálení spellů můžou FPS na chvíli dropnout. Na konzolích je situace údajně ale horší, odzkoušeno to nemám, ale podle hromady hráčů jsou propady výkonu mnohem častější a občas dojde i na pády hry. Někteří hráči dokonce hlásili ztrátu uložených dat, což je v roguelike hře noční můra. Tady vám ale nemůžu vůbec nic potvrdit, pravdou je, že různé diskuze například na Redditu se shodují, že hra třeba na PS5 jede opravdu velmi bídně, ba dokonce až skoro nehratelně. Je zde vidět, že vývojáři by měli ještě pár patchů přidat, aby byl zážitek konzistentní. Nicméně zase tak kritizovat nechci a ani nemůžu, hra mi na PC jela dobře, vývojáři vydávají neustálé opravy, patche a updaty a věřím, že i na konzolích bude hra velmi brzy v pořádku. Když si přečtu různé komentáře u PC verze při vydání do předběžného přístupu, tak hra ušla opravdu obrovský kus cesty.

Jaký je verdikt Thore?

Jotunnslayer: Hordes of Hel je bezpochyby vynikající a návykový titul, kterému alespoň z mého úhlu pohledu chybí multiplayerové prvky. Vím ale, že u her tohoto typu se online prvky zkrátka moc nenosí. Hlavní otázka, kterou si zde ale musíme klást, je otázka originality. Ta je totiž u Jotunnslayera dost na pováženou. Na jedné straně tu máme vizuálně atraktivní zpracování a zajímavé zapojení severských bohů. Na druhou stranu je ale hlavní myšlenka hry prakticky totožná s desítkami jiných titulů.

Hra je tedy spíše jakousi evolucí, než že by do daného žánru přinášela něco nového. Přidává tomuto zajetému žánru atraktivní kabát a pár mechanik navíc. Pokud máte na hrách podobného typu nahrané desítky nebo stovky hodin, pravděpodobně pro vás Jotunnslayer není. Pokud jste ale v žánru nováčci, nebo zkrátka jen chcete vyzkoušet něco nového, hru si určitě zahrajte. Obzvlášť když je její cena bez slevy 14,99€.