COPA CITY - Recenze

Fotbal je bezesporu fenomén, který už několik desetiletí hýbe světem. Když se hraje finále prestižního poháru nebo ostře sledované městské derby, zraky milionů lidí se upírají právě na zelený pažit. Sledujeme geniální kličky, taktické šachy trenérů i emoce na tribunách. Co už ale jako běžní fanoušci nevidíme, je neviditelná, nesmírně komplexní mašinérie v zákulisí. Co se stane s městem, do kterého během čtyřiadvaceti hodin dorazí sto tisíc fanoušků dvou nesmiřitelných táborů? Jak zajistit, aby se v úzkých uličkách nepotkaly radikální ultras frakce? Jak nepřetížit městskou hromadnou dopravu a co dělat, když v celém městě dojde pivo a fanoušci začnou být agresivní?

Přesně na tyto otázky se snaží odpovědět originální titul COPA CITY od polského vývojářského studia Triple Espresso. Nemusíte se bát, nejedná se o další klon Football Manageru, kde nakupujete hráče a ladíte taktiku na hřišti. Tohle je totiž vůbec první “Football Tycoon“ zaměřený na management města a bezpečnost. Jako hlavní bezpečnostní a organizační manažer zde dostáváte do rukou celé městské čtvrti a vaším úkolem je jediné - přežít zápas století bez toho, aby město lehlo popelem.

Musím říct, že hra překvapila a jedná se o osvěžující, nesmírně detailní a žánrově unikátní záležitost, která však vedle obrovské porce zábavy přináší i lehkou dávku frustrace a mikromanagementu. Pojďme se tedy podívat, jak se tato strategická novinka hraje a zda dokáže obhájit svou existenci i před hráči, kterým fotbal jinak vůbec nic neříká.

Když je stadion středobodem vesmíru

Základní premisa hry je naprosto jednoduchá, ale její realizace jde do až nečekané hloubky. Zapomeňte na klasické budovatelské strategie typu Cities: Skylines, kde stavíte město na zelené louce a staráte se o jeho dlouhodobý rozvoj. V COPA CITY dostáváte k dispozici již existující, reálnými předlohami inspirované městské lokace (například okolí stadionu Maracaná v Riu nebo čtvrti ve Varšavě či Berlíně). Tyto mapy jsou detailně vymodelované a plné civilního života, který však v den zápasu musí ustoupit jediné věci - obrovské sportovní akci.

Hratelnost je rozdělena do několika fází, které mají simulovat čas před i po utkání. Vaším úkolem je pak připravit infrastrukturu, což zahrnuje:

• Zřizování fanzón pro jednotlivé tábory.
• Nastavení MHD - musíte posílit dopravu tam, kde je to potřeba.
• Bezpečnostní opatření - zajišťování security a tras.

Musím říct, že hra naprosto skvěle zachycuje atmosféru očekávání. Sledujete, jak se s blížícím se časem výkopu digitální město plní barvami hostujících a domácích týmů a modlíte se, aby nikdo z nich nic nevyvedl. Každý fanoušek má svou vlastní simulovanou umělou inteligenci, své potřeby a hlavně svou náladu. Pokud necháte tisíce unavených fanoušků čekat hodinu před branami stadionu v dešti bez možnosti koupit si občerstvení, zaděláváte si na obrovský problém, který může skončit demolicí městského majetku.

Atmosféra a licence: Autentičnost na prvním místě

Jedním z největších taháků COPA CITY je oficiální licencování. Vývojáři moc dobře věděli, že fiktivní kluby jako “FC Modří“ a “FC Červení“ by hráče k této hře moc nepřilákaly. Ve hře se tak setkáte se skutečnými velkokluby, jako je FC Bayern Mnichov, Arsenal FC, CR Flamengo, Olympique Marseille, Borussia Dortmund nebo turecký Beşiktaş JK. Každý klub s sebou přináší své specifické fanoušky, chorály, barvy a - co je nejdůležitější pro hratelnost - také specifické chování jejich příznivců.

Rozdíl v managementu je markantní. Pokud do města dorazí spořádaní rodinní fanoušci z Mnichova, musíte posílit spíše prodejny suvenýrů, rodinné zóny a zajistit hladkou dopravu. Pokud ale hrajete zápas s divokými jihoamerickými ultras z Flamenga, musíte okamžitě investovat do těžkooděnců, dronů, monitorovacích kamer a speciálních zátarasů. Hra vás navíc také nutí studovat “profil“ hostujícího tábora ještě předtím, než vůbec schválíte první dopravní uzavírku. Tato asymetrie mezi chováním různých klubů navíc dodává hře obrovskou znovuhratelnost. Srdcem hry je také plánovací fáze. Předtím, než se otevřou brány města pro první fanouškovské autobusy, se díváte na mapu jako na šachovnici. 

Nemůžete nechat fanoušky chodit kudy se jim zachce. Pomocí mobilních plotů, policejních kordonů a dopravních značek vytváříte bezpečné cesty z hlavních nádraží a parkovišť přímo k sektorum na stadionu. Důležité je si také uvědomit, že město nepřestává žít svým vlastním životem. Místní obyvatelé stále potřebují jezdit do práce, sanitky musí mít volný průjezd do nemocnic a běžné obchody chtějí fungovat. Pokud kompletně uzavřete hlavní městskou tepnu, sice bezpečně převedete ultras, ale totálně zkolabuje ekonomika města a místní radnice, za což vám rozhodně nepoděkují.

Mikromanagement: Požehnání i prokletí

Jakmile se spustí samotná simulace a lidé začnou proudit do ulic, COPA CITY se mění z klidné strategie v adrenalinový chaos v reálném čase. Hra disponuje možností zrychlování a zpomalování času, což budete využívat neustále. Na mapě se začnou objevovat desítky drobných i velkých krizí. Fanoušci začínají zaplavovat město, jsou nervózní, kupují si alkohol a navíc začínají provokovat kolemjdoucí domácí příznivce.

Co uděláte? Pošlete tam běžnou securitku? To může situaci uklidnit, ale pokud jsou fanoušci agresivní, securitku napadnou a situace eskaluje. Použitím síly navíc odčerpáte drahocenné security zdroje z jiných kritických míst, což vám může způsobit obrovské problémy. Do toho všeho musíte zařizovat vstupenky, zábavu pro fanoušky a v neposlední řadě také jejich nakrmení. A nezapomeňte, že za patnáct minut se otevírají brány stadionu na druhé straně mapy, kde nemáte dostatek personálu u turniketů.

Tento typ situací je v COPA CITY na denním pořádku. Hra vás záměrně staví do pozice hasiče, který hasí několik požárů naráz. Pro milovníky managementu a mikromanagementu je to naprostý ráj. Pro lidi, kteří hledají odpočinkovou hru po práci, to však může být po několika hodinách vyčerpávající až frustrující zážitek. Hra totiž neodpouští chyby, jedno špatné rozhodnutí může vést nejen ke ztrátě finančních zdrojů, ale také k obří nespokojenosti fanoušků, což je ještě mnohem horší.

Ekonomický model a kampaň

COPA CITY neobsahuje pouze sandboxový režim, kde si můžete zkoušet různé scénáře, ale nabízí i plnohodnotnou kampaň. V ní začínáte jako nezkušený koordinátor a vaši nadřízení vás postupem dost striktně řídí. Musím také uznat, že ekonomická stránka hry je překvapivě komplexní. Za každý úspěšně zvládnutý zápas dostáváte finanční odměnu od města, sponzorů a také podíly z prodeje na stadionech a ve fanzónách. Tyto peníze pak investujete do trvalého vylepšení infrastruktury.

Můžete nakoupit lepší zázemí do fanzóny, investovat do modernější infrastruktury, vycvičit lepší pořádkové síly nebo nakoupit moderní drony pro monitorování davu. Kampaň má také dobrou gradaci obtížnosti. Hra vám postupně dávkuje nové mechaniky, zatímco v prvních misích řešíte víceméně jen to, aby lidé neumřeli hlady a trefili na stadion, v pozdějších fázích hry vstupují do hry nepředvídatelné faktory:

• Počasí: Náhlá průtrž mračen donutí tisíce lidí hledat úkryt pod stříškami, což totálně naruší naplánované koridory a vyvolá tlačenice.
• Správné rozdělení tribun: Nemůžete vedle sebe posadit rodinné příslušníky s dětmi a ultras, to dá rozum.
• Politický tlak: V historické čtvrti nemůžete použít zátarasy, protože to kazí estetický dojem pro turisty, musíte tedy vymyslet alternativní řešení.

Na čem by to chtělo zapracovat

Ačkoliv je hra opravdu povedená, tak samozřejmě není bez chyb. Jedním z největších problémů, na které jsem narazil, je občasná nepředvídatelnost AI. Dáváte si obrovskou práci s pečlivým plánováním, aby vám pak fanoušci kvůli bugům chodili kam nemají nebo dělali na ulici různé psí kusy. Další výtka pak směřuje k uživatelskému rozhraní. Hra obsahuje obrovské množství tabulek, grafů, heatmap a různých statistik. Na tom samozřejmě není nic špatného, ovšem zorientovat se v nich v prvních hodinách hry je opravdu nadlidský úkol. Tutoriál sice vysvětlí základy, ale spoustu pokročilých mechanik musíte objevovat sami metodou pokus-omyl. Rozhraní by zkrátka zasloužilo větší čistotu, přeci jen se jedná o tycoon a ne o plnohodnotný simulátor. Sám osobně vidím ale největší problém v herním obsahu při vydání. Licencované týmy jsou samozřejmě skvělé a mapy měst detailní, jenže jejich počet je dost omezený.

Jakmile dokončíte kampaň a dáte si pár samostatných misí, hra zkrátka úplně ztratí náboj. Zápasy se sice liší podle toho, jaké týmy proti sobě hrají, ale geometrie měst zůstává stejná. Hra tak vyloženě volá po editoru map a podpoře modifikací ze strany komunity, což by titulu mohlo zajistit dlouhověkost. Představit bych si dokázal asi i nějaké ty placené DLC i když bych vůbec nebyl rád, kdyby tato hra sklouzla do nějakého mikrotransakčního pekla.

Co se týče technického zpracování, zde asi nemusíme nic rozebírat. Graficky si hra drží řekněme průměrnou úroveň na žánr, kterým hra je. Až na vyloženě špatné zoomování kamery, což není úplně grafický nebo technický problém, jsem žádné problémy, které by stály za řeč, nenašel. Jediná výtka, kterou tedy mám, je, že tu postrádám efektivnější zvukový podklad. Není potřeba nějakého velkého soundtracku, ale zde snad žádné zvuky ani nejsou. Jen nějaký náhodný ruch, sem tam nějaké šelestění, ale jinak nic (nějaký ten fotbalový song od Shakiry by nebyl k zahození), což mi tak trochu ubíralo na jinak skvělé atmosféře.